Kniha Ekonomie koblihy akademičky z Oxfordu, která vyšla v roce 2017 a českého překladu se dočkala na sklonku loňského roku, vyvolala slušný poprask. Také byla např. zařazena na seznam „Financial Times McKinsey Business Book of the Year 2017“. Autorka Kate Raworth v ní tvrdí, že se ekonomie, která hraje stěžejní roli ve formování společenských rozhodnutí, a s ní celá společnost dostaly do slepé uličky. Ani ta nejvyspělejší světová hospodářství si totiž nedokázala poradit s přetrvávající chudobou, nerovnostmi, zhoršujícím se životním prostředím nebo vymíráním živočišných druhů. A my jsme při zaslepené honbě za neomezeným ekonomickým růstem sešli z cesty.

Proto Kate Raworth v knize navrhuje a popisuje sedm kroků, které je potřeba provést, abychom se dokázali oprostit od zavedených ekonomických nástrojů a začali usilovat o dosažení cílů udržitelného rozvoje. Prvním z nich je odpoutat se od ekonomie fixované na HDP jako měřítko růstu. Ekonomie 21. století, o kterou bychom podle autorky měli usilovat, má totiž daleko větší cíl: Dodržování lidských práv každého z nás v rámci planety, což znamená mimo jiné dostatek jídla, dostatek čisté vody, přístup ke vzdělání, genderovou rovnost atd. Jako názorný model ekonomka používá koblihu, přesněji americký donut.

Proč zrovna ten? Pomyslný vnitřní prstenec oblíbeného sladkého pečiva znázorňuje minimální životní úroveň vycházející z cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje. Důležité je, že by se nikdo neměl dostat do díry ve středu koblihy. To by totiž znamenalo, že si nemůže dovolit základní životní potřeby. Vnější prstenec koblihy pak představuje ekologické limity planety, od úbytku biologické rozmanitosti přes znečištěné ovzduší až po klimatický kolaps. Cílem tedy je pohybovat se mezi vnitřním a vnějším kruhem, v němž je možné uspokojit potřeby všech lidí a zároveň planety.