Připravit se na Směrnici o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD) je dnes stěžejní téma zejména pro velké společnosti. Prvních z nich se reportovací povinnost bude týkat už za finanční rok 2024. Dotkne se ovšem třeba i exportérů a dodavatelů z řad malých a středních podniků.

První rok reportovací povinnosti podle CSRD je tady

Finanční rok 2024 přináší velkým společnostem povinnost uvést formou konsolidované zprávy výroční zprávu doplněnou o zprávu o udržitelnosti. Ta musí obsahovat klíčové informace nutné k pochopení dopadů činností této společnosti v oblasti životního prostředí, sociální, lidských práv nebo správy a řízení. Obsahové požadavky a povinné informace v prosinci 2023 specifikoval Evropský standard pro podávání zpráv o udržitelnosti (ESRS). Podle CSRD navíc zpráva přichází s povinností ověření auditorem. Pro velké společnosti to znamená zajistit s předstihem důvěryhodná data sahající za hranici jejich společností.

Nefinanční reporting jako dominový efekt

Dosud není běžnou praxí, aby malé a střední podniky publikovaly nefinanční data nebo je sdílely se svými obchodními partnery. Pro mnohé tak může být letošní rok zlomovým. CSRD totiž po velkých společnostech požaduje zveřejnit řadu informací a číselných dat, jejichž vykázání se neobejde bez součinnosti s dodavateli. Mezi nimi jsou nejčastěji exportéři a dodavatelé z řad malých a středních podniků.

„Lze očekávat, že velké společnosti budou po svých dodavatelích požadovat například data pro výpočet uhlíkové stopy nebo vyšší detail o environmentální stopě jejich produktů pro potřeby taxonomie udržitelných aktivit. V posledních letech se běžně setkáváme s tím, že společnosti zasílaly dodavatelům dotazníky pro sběr nefinančních dat. Lze očekávat, že komplexnost dotazníků se bude i nadále zvyšovat,“ vysvětluje Alice Machová, partnerka společnosti EY.

Dobrovolné standardy mohou pomoci

Právě za účelem snížení administrativní zátěže představila Evropská unie návrh dobrovolného standardu pro vykazování nefinančních dat, který by mohl malým a středním podnikům ulehčit.

Návrh standardu se zaměřuje na okruhy témat, která mají korespondovat s požadavky, jež budou kladeny ze strany velkých společností. Standard stanovuje celkem devět okruhů témat napříč environmentální, sociální a správní (governance) oblastí (tzv. ESG). Jeho finální podobu lze očekávat v průběhu roku 2024.

Struktura navrhovaného standardu je rozdělena do modulů. Základní modul zahrnuje kontextové informace o udržitelných praktikách v podniku a o přípravě nefinanční zprávy. Následují požadavky na data napříč oblastmi ESG.

V environmentální oblasti jsou požadavky na data o uhlíkové stopě, spotřebě energií, spotřebě vody a produkci odpadu. Další data, která jsou relevantní pro společnosti v určitých odvětvích, zahrnují detaily o dopadech na biodiverzitu nebo znečištění.

Sociální oblast pokrývá počet zaměstnanců dle typu smlouvy a pohlaví, počet a míru pracovních úrazů a smrtelných pracovních úrazů, platební podmínky včetně rozdílů v odměňování, kolektivní smlouvy a průměrný počet hodin školení a rozvoje zaměstnanců.

V části správy a řízení podniku (governance) mohou podniky zveřejnit indikátory spojené s korupcí a úplatkářstvím.

„Může se zdát, že datové požadavky odběratelů jsou rozsáhlé, ale ve skutečnosti i menší podniky alespoň část z nich sbírají. Některé dokonce běžně reportují orgánům státní správy. Právě pomoc malým a středním podnikům zorientovat se v nejběžněji požadovaných nefinančních datech, usnadnit a sjednotit jejich sběr – to jsou cíle dobrovolného standardu. Ve střednědobém horizontu mohou významně ulehčit třeba exportérům dodávajícím zboží na trhy v západní Evropě,“ dodává Machová.

Nefinančními informacemi to nekončí

Zatímco si společnosti budou zvykat na sběr a vykazování nefinančních dat, na obzoru leží další výzva. V prosinci 2023 dosáhla Evropská unie předběžné dohody o Směrnici o náležité péči podniků (CSDDD) v oblasti udržitelnosti potvrzené letos v březnu Evropskou radou.

CSDDD stanoví pravidla týkající se povinností velkých společností v souvislosti se skutečnými i potenciálními nepříznivými dopady v oblasti lidských práv a životního prostředí, jež vznikají v jejich řetězci činností. Ten zahrnuje obchodní partnery na předchozích stupních a částečně i na navazujících stupních, jako je distribuce nebo recyklace. Směrnice také stanoví pravidla ohledně sankcí a občanskoprávní odpovědnosti za porušení těchto povinností. Finální schválení CSDDD lze přitom očekávat už v dubnu 2024, s uplatňováním nejspíš od roku 2027.

Malé a střední podniky jakožto dodavatelé služeb se tak musí připravit na to, že velké společnosti budou nuceny ještě důsledněji prověřovat, že v jejich dodavatelském řetězci nedochází k porušování lidských práv nebo nepříznivým dopadům na životní prostředí.

„Obdobné zákony už dnes platí například ve Francii a Německu. Tamní velké společnosti na nové povinnosti zareagovaly novou vlnou dotazníků, přísnějšími kritérii ve veřejných zakázkách, ale také nastavováním systémů kontrol a vyhodnocování rizikových dodavatelů. S novou směrnicí lze očekávat, že se tato praxe rozšíří do celé Evropské unie,“ uzavírá Machová.

Budoucnost pro malé a střední podniky

Nefinanční reportování alespoň prozatím zůstává doménou velkých společností. Přesto je už dnes zřejmé, že se přímo dotkne i malých a středních podniků. Podle současných trendů je navíc možné očekávat, že se požadavky na data budou i nadále zvyšovat. Udržitelnost se tak alespoň v Evropské unii postupně stává normou, která může ovlivňovat úspěšnost firem při navazování obchodních vztahů. A včasné přizpůsobení se novým podmínkám jim naopak může přinést konkurenční výhody.