Evropská strategie pro přechod k bezuhlíkové ekonomice má vysoké ambice na komplexní změnu. Ale má i problematická místa.

Evropskou Zelenou dohodu je zatím obtížné hodnotit. Byla představena na konci minulého roku a obsahuje především soupis politik, strategií, akčních plánů a legislativy, který Evropská komise (EK) hodlá vydat a uvést v život v rámci svého pětiletého mandátu. Její konkrétní obsah tedy bude teprve upřesňován. Už teď na něm ale můžeme ocenit jeho komplexnost a ambicióznost. Green Deal je jistě také velikou příležitostí pro inovace, výzkum a pro firmy, které nabízejí zajímavá a nová řešení v ochraně životního prostředí, klimatu, energetice, zemědělství, automotive a v dalších oborech.

Nestabilní prostředí pro podnikatele

Co naopak vidím jako potenciální problém, je absence dopadových studií či vyhodnocování již platných politik k jednotlivě vydávaným dokumentům. Teprve na konci letošního září Evropská komise vydala posouzení dopadů zvýšení klimatického cíle. Opomíjí však hodnocení po hospodářských sektorech, proto si Česká republika zadala vlastní zpracování dopadů. Výsledky napjatě očekáváme.

Například v oblasti automotive je Česko jedním z mála států, které se k problematice zvyšování CO₂ cílů vyjadřovaly střízlivě. Dlouhodobě upřednostňujeme princip technologické neutrality a podporujeme i paliva s nižší uhlíkovou stopou, jako je plyn, a zejména biometan. S jejich pomocí mohou být sníženy lokální emise znečišťujících látek z dopravy a také emise CO₂.

Na druhou stranu je jasné, že celý segment automotive má před sebou dekádu transformace a ČR nemůže stát stranou. Evropští výrobci automobilů potřebují jasné cíle a stabilní prostředí na dostatečně dlouhé období, aby mohli konkurovat čínským či japonským výrobcům, kteří masivně investují do elektromobility a vodíku.

A toto rovněž vnímám jako potenciální riziko. Evropská komise totiž navrhuje stále nové a nové cíle, i přestože některé byly schváleny např. jen před rokem či dvěma lety. Podnikatelské prostředí přitom potřebuje v mnoha případech minimálně pět let na to, aby bylo schopné na změny reagovat. A zmíněné kroky ho zatím bohužel spíše destabilizují.

Pomohou finanční nástroje

Evropská komise v příštím období ještě vydá celou řadu strategií a my se na diskuzích o jejich parametrech aktivně podílíme. Snažíme se prosazovat ambiciózní, ale také racionální a realistický přístup. Důležité je, aby výsledná politická opatření byla účinná.

V tom nám významně pomohou finanční nástroje. Vládě byl nedávno předložen návrh Národního plánu obnovy, jehož snahou je spojit řešení krize způsobené covidem-19 s přiblížením se k cílům Zelené dohody a také k digitální strategii EU. Česká republika tak bude moci podpořit reformy a s nimi spojené investice ve výši 182 miliard Kč, přičemž minimálně 37 % musí přímo podpořit klimatické záměry. Dalších cca 40 miliard Kč bude vyčleněno na transformaci strukturálně postižených krajů. Z výnosů emisních povolenek bude zafinancován modernizační fond. Z předpokládaných 150 miliard Kč bude kromě energetiky podpořena i modernizace a ekologizace veřejné dopravy.

Dobrou zprávou je, že se principy udržitelnosti a cirkularity prosazují i na úrovni měst a obcí. Nositeli změn a inovací v našem každodenním životě jsou jak radnice samy, tak i podnikatelé. Obecně se domnívám, že relativně rychle roste povědomí o významu udržitelných řešení. Pokud jde o cirkularitu, věřím, že změnu přinesou nové odpadové zákony, které povedou k zákazu skládkování a k vyššímu využití druhotných surovin.

Stále však existuje řada překážek. Od toho, že některé projekty nejsou řešeny komplexně, až po to, že inovace jsou občas rychlejší než naše legislativa a grantové systémy. Úkolem státní správy je proto vytvořit podmínky a motivovat firmy a obce, aby nových možností využívaly.

Principy dohody přejímají i nečlenské země

Evropská Zelená dohoda má samozřejmě dopad i na mezinárodní vztahy, a to z hlediska environmentální spolupráce s třetími zeměmi. Řada z nich si uvědomuje, že jejich budoucí rozvoj musí zohledňovat základní principy ochrany životního prostředí a klimatu. A že to tím více platí v současné době, kdy se celosvětově potýkáme s potřebou znovunastartování ekonomik negativně ovlivněných pandemií covid-19.

Za klíčové považuji sdílení vědeckých poznatků a inovativních řešení v rámci evropské sousedské politiky a dalších nástrojů vůči třetím zemím. Například některé země východního partnerství, mimo jiné Ukrajina, Gruzie a další, mají snahu přenášet základní principy Zelené dohody i na svou národní úroveň. Tady se nabízí potenciál pro naše experty, firmy, ale i akademickou sféru.

Zapojit se musí největší znečišťovatelé

Při odhadování dopadů Zelené dohody na mezinárodní vztahy se objevuje i otázka možné ztráty konkurenceschopnosti evropských výrobců vůči konkurenci ze zemí, kde se tak přísně nezavádějí environmentální opatření. Zachování konkurenceschopnosti českého i evropského průmyslu je přitom pro ČR zcela zásadní, podle nás musí být přijata adekvátní opatření na jeho ochranu. Nezbytné je, aby klimatické úsilí EU bylo doprovázeno globálním zapojením největších světových znečišťovatelů. Proto považujeme za důležité, že Zelená dohoda tuto problematiku rovněž akcentuje. A očekáváme, že Evropská komise specifikuje konkrétní kroky tak, aby byl tento úkol splněn.