Trhy práce zemí OECD zaznamenaly po covidové pandemii výrazné oživení. Ovšem důsledky ruské invaze na Ukrajinu zasadily globálním vyhlídkám tvrdou ránu a rostoucí ceny potravin a energií si vybírají krutou daň především na domácnostech s nízkými příjmy. Ale nejenom na nich.

Určujícím znakem na trzích práce většiny zemí OECD byl v minulých měsících nedostatek pracovníků. Například ve Spojených státech bylo v červenci 2022 více než 11 milionů volných pracovních míst v porovnání s méně než 6 miliony nezaměstnaných. To by samo o sobě vypadalo jako dobrá zpráva. Jenže mezi zeměmi a hlavně sociálními skupinami existují značné rozdíly. Výsledkem současných globálních vlivů pak jsou podle OECD zranitelné domácnosti, které čelí největší erozi svých reálných příjmů za poslední roky.

Raketově rostoucí ceny potravin a energií, které jsou především důsledkem ruské agrese na Ukrajině, vytvářejí neúprosný tlak na životní náklady příjmově nejslabších domácností. Například data ze šesti největších evropských zemí ukazují, že pětina domácností s nejnižšími příjmy musela v reakci na nabídkové šoky v oblasti energií a potravin zvýšit své výdaje, a to o zhruba 50 procent víc než pětina domácností s nejvyššími příjmy.

Analytici OECD také upozorňují, že strukturální změny, které na trzích práce proběhly v posledních desetiletích, jako bylo například odstranění indexace mezd a zvýšení tržní síly zaměstnavatelů, nyní znamenají menší tlak na růst mezd. To však pro skupiny s nižšími příjmy dnes znamená větší pokles reálných příjmů.

S tím souvisí i fakt, že nízkopříjmová odvětví ekonomiky se po pandemii covidu zotavovala mnohem pomaleji než jiné sektory. Například v ubytovacích a stravovacích službách byla v prvním čtvrtletí 2022 zaměstnanost v průměru o 9 procent nižší než před vypuknutím epidemie. A válka na Ukrajině tuto obtížnou situaci samozřejmě dále zhoršuje.

Proto experti vyzývají světové vlády, aby se zaměřily na dobře cílená podpůrná opatření. Jsou to podle nich především tři oblasti:

1) Posílení kolektivního vyjednávání, které je podle nich klíčem k zajištění spravedlivého rozdělení inflačního šoku mezi pracovníky a zaměstnavatele.

2) Cílená podpora pro nízkopříjmové skupiny, například prostřednictvím úprav minimální mzdy tam, kde je to možné, zaměstnaneckých výhod a jiných sociálních transferů.

3) Lepší služby v oblasti zaměstnanosti a školení, rekvalifikací apod.