Česká republika je jednou z nejvíce zranitelných zemí, pokud jde o dostupnost energií, a to nejenom dostupnost fyzickou, tedy zda energie vůbec budou, ale i tu finanční, to znamená, za kolik budou tyto zdroje dostupné.

I s ohledem na charakter tuzemského hospodářství jakožto průmyslové, a tedy energeticky náročné země je otázka energetické dostupnosti zásadní. Z pohledu vyprodukovaného hrubého domácího produktu patří Česko mezi ty evropské země, jejichž energetická náročnost je jedna z nejvyšších. A bohužel to o moc lépe nevyznívá ani na straně tuzemských domácností. Podíl výdajů za energie na celkových výdajích českých domácností je opět jeden z nejvyšších v Evropě. Není tedy divu, že ceny energií jsou alfou a omegou nejenom spotřebitelské a podnikatelské důvěry, ale potažmo celé ekonomiky.

Poslední více než rok byl ve znamení opravdových veletočů na cenách energetických komodit – plynu, elektrické energie i ropy, potažmo pohonných hmot. Napadení Ukrajiny ze strany Ruska loni na jaře vyvolalo dramatický nárůst cen. Ten byl důsledkem zejména výrazné energetické závislosti na Rusku. Sankce uvalené na Rusko a snaha se co nejrychleji této závislosti zbavit vedly k nárůstu cen, zejména plynu a elektřiny, na historicky nejvyšší úrovně. Ty kulminovaly během léta, kdy se ukázalo, že plynové zásobníky v Evropě se před nadcházející zimou relativně rychle plní. Až nepředstavitelná akceschopnost Evropské unie stála za opravdu razantní strukturální změnou v případě dovozu plynu, a to ve zkapalněné formě (zejména LNG). Budování nové infrastruktury v kombinaci s mírnou zimou způsobilo, že se ceny energetických komodit otočily a v průběhu prvních měsíců letošního roku postupně klesly na úroveň před válkou na Ukrajině.

Stagflační syndrom

Loňský nárůst cen vedl ke stagflačnímu syndromu. Významně přispěl k celosvětovému vzestupu inflace na straně jedné a útlumu reálného hospodářského růstu na straně druhé. Globálně inflace kulminovala přibližně v závěru loňského léta, což primárně souviselo s již zmíněnými cenami energetických komodit. Významnou složkou na straně inflace byla ale i ta poptávková, což platilo například pro Spojené státy, ale třeba i pro Česko. Zde se jednalo zejména o důsledek expanzivní měnové i fiskální politiky z období koronavirové pandemie. Z hlediska dopadu do reálné ekonomiky se vysoké ceny energetických vstupů promítly do výrazného ochlazení růstu prakticky po celém světě v druhé polovině loňského roku a během prvních měsíců toho letošního.

Vývoj tuzemské ekonomiky do značné míry kopíroval zmíněný globální vývoj. Stagflační rysy byly patrné i v Česku. Meziroční míra inflace v průběhu roku 2022 zrychlovala a kulminovala v září na 18,0 %. Dalšímu nárůstu zabránilo dočasné zavedení vládního úsporného energetického tarifu na závěrečné tři měsíce loňského roku. Lednová meziroční inflace ještě činila 17,5 % a od té doby každý měsíc klesá.

Ekonomika mírně roste, inflace klesá

Z pohledu reálné ekonomiky prošlo české hospodářství v druhé polovině loňského roku technickou recesí. To znamená, že byl dvě čtvrtletí po sobě vykázán mezičtvrtletní pokles reálného hrubého domácího produktu. Během třetího čtvrtletí HDP klesl o 0,3 % oproti předchozímu čtvrtletí, v průběhu závěrečného kvartálu loňského roku to bylo o 0,4 %. S nástupem roku 2023 ale hospodářský pokles skončil. Proto recesi chápeme pouze v technickém slova smyslu, nijak totiž nepomohla v boji s vysokou inflací ani s uvolněním na napjatém trhu práce. A z tohoto důvodu spíše než o stagflaci hovoříme o stagflačních symptomech. Pro typickou stagflaci je totiž charakteristické výrazné zhoršení na trhu práce v podobě nárůstu nezaměstnanosti. Nic takového v našem případě nenastalo.

Již první měsíce tohoto roku ukázaly, že loňský stagflační obrázek je minulostí, stagflační symptomy jsou na ústupu. Zatímco růstové vyhlídky pro letošní rok jsme v dubnové prognóze revidovali mírně směrem k vyšším hodnotám, u inflace tomu bylo naopak. To ale nic nemění na tom, že hospodářský růst bude letos utlumený. Aktuální prognóza počítá s dynamikou pouze 0,6 %. To by znamenalo, že se Česko jako jedna z posledních evropských zemí vrátí na předpandemickou úroveň až v druhé polovině letošního roku. Průměrná inflace pak bude i letos v průměru dvouciferná, když ji čekáme na 11,8 %. Dosavadní vývoj klíčových ekonomických agregátů v letošním roce ukazuje pro naši růstovou prognózu riziko nepatrně nižší celoroční dynamiky, u inflace je šance na celkově nižší cenovou dynamiku o něco výraznější.

Národní účty za první čtvrtletí letošního roku ukázaly, že v mezičtvrtletním vyjádření česká ekonomika stagnovala, zatímco my jsme očekávali růst, byť nevýrazný, o 0,2 %. Původní rychlý odhad ČSÚ přitom ukazoval na nepatrné zlepšení o 0,1 %. Oproti předpandemickému poslednímu čtvrtletí roku 2019 byl HDP v letošním prvním čtvrtletí stále nižší o 1 %.

Dařilo se exportérům

Na relativně slabý výkon ekonomiky nadále působí (hlavně v souvislosti s vysokou inflací a poklesem reálných disponibilních důchodů) klesající spotřeba domácností. Tempo jejího mezičtvrtletního poklesu se zmírnilo z −2,8 % v závěrečném čtvrtletí loňského roku na stále výrazných −1,2 % v prvním kvartále roku letošního. Výdaje domácností se tak v reálném vyjádření snižovaly již šest čtvrtletí v řadě a oproti předpandemickému období byly nižší o 9,2 %. Důvěra domácností měřená spotřebitelským sentimentem sice zaznamenala na začátku letošního roku zlepšení, reálné mzdy ale zůstaly meziročně hluboko v záporném teritoriu (oproti prvnímu čtvrtletí roku 2022 mzdy reálně klesly o 6,7 %). Zhoršení kupní síly domácností způsobené vysokou inflací tak podle všeho zůstává hlavním důvodem klesající spotřebitelské poptávky. Přetrvávající slabost celkové tuzemské poptávky pak potvrdily i klesající fixní investice. Jejich objem byl v letošním prvním čtvrtletí mezičtvrtletně nižší o 1,8 % po předchozím poklesu o 1,1 %.

Pokles spotřeby domácností v prvních měsících letošního roku vyvažoval výrazně vyšší čistý vývoz. Jeho příspěvek k mezičtvrtletní dynamice HDP činil silných 3,3 procentního bodu. Jedná se o druhý nejvyšší údaj časové řady dostupné od roku 1996, když tento příspěvek byl vyšší jen ve třetím čtvrtletí roku 2020, tedy po odeznění první vlny covidové pandemie. Na silných číslech českého exportu se podílelo oživení průmyslu související se zmírněním problémů v dodavatelských řetězcích. Výrobky z předchozích měsíců, které zůstaly rozpracované kvůli chybějícím součástkám, tak mohly být dokončeny a vyskladněny. To dokládá i výrazný pokles stavu zásob, který částečně kompenzoval vyšší příspěvek čistého vývozu. Na vyšší čistý vývoz působila i výše zmíněná slabá domácí poptávka. Zatímco tak objem vývozu během letošního prvního kvartálu mezičtvrtletně vzrostl o 2,5 %, objem dovozu se snížil o 1,3 %.

Klíčem budou opatření na podporu ekonomiky

Spotřeba vlády pokračovala v rychlém růstu v důsledku expanzivního charakteru fiskální politiky, ten byl viditelný i ve vývoji hrubé přidané hodnoty. Mezičtvrtletně byla spotřeba vlády v prvním čtvrtletí vyšší o 1,9 %, a to po již výrazném růstu o 3,8 % v závěrečném kvartále loňského roku. Hlavní vliv zde pravděpodobně měla opatření související s drahými energiemi, od začátku letošního roku pak zejména zavedení cenových stropů. Zvýšení dotací na produkty z tohoto titulu vysvětluje silný mezičtvrtletní nárůst hrubé přidané hodnoty o 0,8 %, který tak kontrastuje s pouze stagnujícím HDP.

Pokud jde o současnou inflační dynamiku, zejména díky opačnému působení cen energetických komodit míří směrem dolů. Vzhledem k efektu statistické základny, kdy se srovnáváme s loňským rokem, kdy ceny energií dramaticky rostly, meziroční dynamika spotřebitelských cen rychle padá. Již červnová meziroční inflace může atakovat jednocifernou hodnotu. Pod 10 % se inflace s velkou pravděpodobností dostane s počátkem druhého pololetí a kolem 9 % se bude držet po zbytek letošního roku. Kvůli poklesu regulovaných cen pak předpokládáme, že v průběhu prvního čtvrtletí příštího roku bude inflace na cíli. Ale pozor, ne její jádrová složka! Ta zůstane i po celý rok 2024 poměrně výrazně nad dvouprocentním inflačním cílem.

S výhledy ale ještě zamává fiskální balíček, který v průběhu května představila česká vláda. Ten však musí projít celým legislativním procesem a je otázkou, jak budou na jeho konci parametry výsledné fiskální restrikce vypadat. Každopádně se bude jednat o restrikci, nyní je otázkou pouze její kvantifikace. Výsledkem tak bude zřejmě o něco nižší inflace v příštím roce i o něco slabší hospodářský růst. Klíčové ale bude, zda se podaří prosadit taková opatření, která střednědobě a dlouhodobě naopak povedou k posílení potenciálu české ekonomiky.