Váš odborný a spolehlivý rádce       //       Kontakty       //        Archiv

Váš odborný a spolehlivý rádce

Česká ekonomika ztrácí energii

12. 12. 2022 | Statistiky

Česká ekonomika ztrácí energii

12. 12. 2022 | Statistiky

České hospodářství prochází mělkou recesí, která je důsledkem klesající poptávky a drahých energií. Ty na tuzemské domácnosti dopadají již delší dobu. Postupně se přidají i problémy v produkčním sektoru, zejména ve světle německé recese. I náš největší obchodní partner zaznamená na přelomu roku mírnou recesi. Vládní opatření v boji s drahými energiemi pomohou snížit inflaci, její vrchol je tedy již za námi. Jejího návratu do inflačního cíle se ale dočkáme až za více než dva roky. Nová bankovní rada s ní zvyšováním úrokových sazeb bojovat nehodlá. Nadále ale bude svou intervenční aktivitou bránit oslabování koruny.

 

V recesi již jsme, ven z ní až na jaře

Zatímco v letech 2020 a 2021 prakticky celou globální ekonomiku, samozřejmě včetně té naší, ovlivňovala pandemie koronaviru, respektive restriktivní opatření vlád s cílem zamezit šíření nemoci, rok 2022 se nejenom do ekonomické historie zapíše jako válečný rok. Dopad zejména na evropské, a ještě více na české hospodářství je nejmarkantnější v oblasti energií. Z pohledu cenové dostupnosti energetických komodit lze Česko zařadit dokonce mezi nejzranitelnější země. Pokud jde o energetickou náročnost produkce, je naše země druhá nejnáročnější v Evropě, v podílu energetických výdajů tuzemských domácností na jejich celkových výdajích nám patří dokonce prvenství.

Nicméně ukazuje se, že česká ekonomika zatím byla vůči dopadům energetické krize a vysoké inflace poměrně odolná. V prvním čtvrtletí letošního roku vzrostla mezičtvrtletně o 0,6 %, v tom druhém její růst pouze nepatrně zpomalil na 0,5 %. K mezičtvrtletnímu růstu ekonomiky ve druhém čtvrtletí přispělo především pokračující hromadění zásob, které souviselo s narušením dodavatelských řetězců umocněným válkou na Ukrajině. Skladové zásoby nedokončených výrobků tak kvůli chybějícím dílům nadále rostly, zatímco čistý vývoz klesal. Spotřeba domácností v důsledku přetrvávající vysoké inflace a nejistoty pokračovala v sestupné tendenci, její pokles byl však podle revidovaných dat mírnější. Kromě zásob růst ekonomiky ve druhém čtvrtletí podpořily i fixní investice firem, motivované pokračujícím nedostatkem pracovních sil a narůstajícím tlakem na snižování spotřeby energií. Po předchozím poklesu se k růstu vrátily rovněž investice vlády. Druhá polovina roku již zřejmě bude ve znamení ekonomického poklesu, jak naznačila předběžná data za třetí čtvrtletí. Zatímco spotřeba domácností již reálně klesá více než rok, nyní dochází dech i průmyslové produkci. Výjimkou je ta automobilová, která ale díky postupnému zlepšování situace v dodavatelských řetězcích dobíhá a vyřizuje nedokončené objednávky z minulosti. Recese bude mělká a podle naší aktuální prognózy se z ní dostaneme ve druhém čtvrtletí příštího roku.

Ani recese druhé poloviny tohoto roku však nepokazí letošní celoroční výsledky. První pololetí totiž bylo opravdu robustní. Měřeno reálným HDP si česká ekonomika dle naší prognózy polepší o cca 2,7 %. Současnou recesi ale odnese rok 2023. I když recese bude mělká, oživení bude pomalé. Pro příští rok tak přepokládáme pouze minimální reálný vzestup tuzemského hospodářství, zhruba o 0,5 %. Dosažení předpandemické úrovně ekonomické aktivity očekáváme až ve třetím čtvrtletí příštího roku.

Ani recese trh práce dramaticky nezhorší

Přes nastupující recesi zůstává situace na trhu práce napjatá. Nezaměstnanost se nachází v blízkosti předpandemických úrovní, které byly rekordně nízké. Počet volných pracovních míst stále znatelně převyšuje počet nezaměstnaných registrovaných na úřadech práce. Námi očekávaná mělká recese podle nás přinese jen drobné zhoršení – v případě obecné míry nezaměstnanosti její růst do blízkosti 3 % ze současných zhruba 2,5 %. Kombinace vysoké zaměstnanosti a inflačního prostředí se promítne ve mzdovém vývoji. Růst průměrné mzdy v letošním roce podle našeho odhadu dosáhne 7,0 %, v tom příštím pak zrychlí na 12,2 %. I přes výraznou nominální dynamiku to však letos ani zdaleka nebude stačit na pokrytí vysoké inflace. Čekáme pokles reálných mezd v průměru o výrazných 6,9 %. Mzdová vyjednávání pro příští rok pak podle nás plně zohlední současné silně proinflační prostředí, což povede ke dvoucifernému růstu nominálních mezd. Dvouciferná však pravděpodobně bude nadále také inflace. V reálném vyjádření tak mzdy zůstanou v podstatě beze změny, a to ještě po již zmíněném hlubokém propadu v letošním roce. V obou letech by tak měl mzdový vývoj, i při takovémto nominálním růstu, zaostávat za rostoucí produktivitou práce. K tlaku na růst mezd v příštím roce přispěje kromě napjatého trhu práce i skutečnost, že firmy byly prozatím schopny přenášet vyšší náklady na spotřebitele, a jejich finanční situace by tudíž měla zůstat solidní.

 

Inflace má vrchol za sebou, bude tu ale s námi dlouho

Česko zažívá největší inflační vzestup od první poloviny 90. let. Zatímco ještě na konci loňského roku činil meziroční vzestup spotřebitelských cen 6,6 %, již v únoru se dynamika přehoupla přes 10 % a prozatím se zdá, že kulminovala na 18,0 % v letošním září.

Inflace je široce založena, vzestup cen je patrný napříč spotřebním košem. Významnou roli sehrávají samozřejmě ceny energií, v širším pohledu pak dramaticky rostou náklady na bydlení jako celek. K tomu se přidávají ceny potravin, které reagují zejména na dramatický nárust cen zemědělské produkce, hlavně v rostlinné výrobě. V neposlední řadě se v průběhu letošního roku zvedly ceny pohonných hmot. Zejména ve srovnání s eurozónou je ale patrná i výrazná akcelerace jádrové složky inflace, tedy bez cen energií a pohonných hmot. I ta se postupně vyšplhala z jednociferných hodnot až na 14,7 %, kde se od počátku letních prázdnin stabilizovala. V ní se promítají jak sekundární dopady dražších cen potravin a energií, tak samozřejmě poptávková složka. Tu povzbudila zejména bezprecedentní podpora fiskální i měnové politiky v době pandemie. Ovšem zatímco centrální banka začala již v loňském létě s otáčením kormidla měnové politiky, na straně hospodářské politiky se v podstatě ani s výměnou vlády nic nezměnilo. Veřejné finance nadále zůstávají jedním z významných zdrojů inflačních tlaků. Letošní deficit státního rozpočtu se nebude příliš lišit od toho z pandemického roku 2020. A ani pro rok 2023 to na výraznější úspory nevypadá.

Přelom roku bude ve znamení zvýšené proměnlivosti inflace, jak naznačila již říjnová data. Meziroční dynamika celkem výrazně spadla na 15,1 % ze zářijových 18,0 %. Hlavním důvodem bylo zahrnutí vládních opatření úsporného tarifu a odpuštění poplatku na obnovitelné zdroje. A právě veškeré vládní kroky v boji s drahými energiemi budou inflačními čísly mávat. Letošní průměrná inflace se tak zřejmě bude pohybovat kolem 15 % a pro příští rok bude pouze o málo nižší – v průměru ji předvídáme kolem 12 %. Ústup inflačních tlaků bude hodně pozvolný, dvouciferných úrovní se zřejmě definitivně zbavíme až v roce 2024. Určující pak pro příští rok bude samotné lednové číslo, které je ale zatíženo obrovskou nejistotou. Obáváme se, že s novým rokem ještě přijde jedna inflační vlna, když se projeví další zdražení energií a odeznění vlivu úsporného tarifu. Její další akceleraci ale budou bránit vládní cenové stropy, u kterých ceny energií pravděpodobně setrvají po delší dobu.

ČNB chce stabilní sazby i korunu

Česká národní banka pravděpodobně ponechá úrokové sazby na současné úrovni až do poloviny příštího roku, kdy by mohla začít s jejich postupným snižováním. Nová bankovní rada v čele s guvernérem Michlem dává nadále jasně najevo, ať už prostřednictvím dosavadních rozhodnutí, či vyjádření svých představitelů, že současná úroveň úrokových sazeb je podle ní již dostatečná ke zkrocení inflace. Zároveň ale chce úrokové sazby držet na vyšší úrovni delší dobu. ČNB zároveň brání svými slovy „nadměrné volatilitě kurzu koruny“, což jednoznačně interpretujeme tak, že brání jejímu oslabování. Samozřejmě na úkor devizových rezerv. Ty má ale v celosvětovém měřítku dostatečně vysoké. Výsledkem současné politiky tuzemské centrální banky tak je de facto stabilita úrokových sazeb i kurzu koruny. V situaci zřejmých makroekonomických nerovnováh typu dvojího deficitu (schodek veřejných financí i běžného účtu platební bilance) se tak může jednat spíše o zdánlivou stabilitu. Doufejme, že v příštím roce nepřijde tak zásadní šok, který by finanční trhy vyděsil.

Autor textu

Jan Vejmělek
hlavní ekonom Komerční banky

Témata článku

Ekonomika    //    Inflace    //    Recese

Související

Česká ekonomika: Jízda na horské dráze

Česká ekonomika: Jízda na horské dráze

Vývoj českého hospodářství připomíná v posledních dvou letech jízdu na horské dráze. Hluboké propady střídají vysoká růstová tempa a obráceně. A platí to nejenom pro reálná data, ale i při pohledu na finanční trhy či vývoj cen. Po rozvolnění protipandemických opatření...

pokračovat ve čtení
Exportéři pandemii porazili

Exportéři pandemii porazili

Poslední více než rok byl z ekonomického pohledu ve vleku v podstatě jednoho jediného faktoru – pandemie covid-19. V důsledku protipandemických opatření světová ekonomika poprvé od globální finanční krize v roce 2009 loni klesla. Obdobný obrázek byl patrný i...

pokračovat ve čtení

0 komentářů

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.